Brno
Brno je často nazýváno „městem justice“, neboť je sídlem následujících institucí:
- Ústavní soud České republiky
- Nejvyšší soud České republiky
- Nejvyšší správní soud
- Krajský soud v Brně
- Městský soud v Brně
- Okresní soud Brno – venkov
- Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
- Kancelář veřejného ochránce práv (ombudsman)
Brno je se svými 405 174 obyvateli druhým největším městem České republiky.
Rozprostírá se na okraji Moravské brány, ze tří stran je obklopeno zalesněnými kopci, na jih přechází v rozsáhlou jihomoravskou nížinu. Ze severu je město chráněno výběžky Drahanské a Českomoravské vrchoviny. Město leží v kotlině na řece Svratce a Svitavě v nadmořské výšce 190 - 425 m na ploše 230 km2.
V brněnské kotlině žil člověk již od pravěku, na území Brna byla sídliště v době Velkomoravské říše. Kolem r. 1000 vznikla osada u brodu přes řeku Svratku, nynější Staré Brno, a ta dala městu jeho jméno. Od 11.stol. zde stál břetislavský hrad, sídlo přemyslovského údělného knížete. V předhradí se vyvíjely české trhové vsi - jak na Starém Brně, tak kolem Horního (Zelného) trhu. Od 13. stol. přicházeli cizí kolonisté: Němci, Flandrové a Valoni, kteří se usídlili kolem Dolního náměstí (Svobody). Svoji obec vytvářeli i Židé v dolní části dnešní Masarykovy. Právní oporou pro rozvoj města se stalo větší a menší privilegium, které mu r. 1243 udělil český král Václav I. Město se ohradilo hradbami s pěti branami (Měnínskou, Židovskou, Starobrněnskou, Veselou a Běhounskou). Se dvěma farními kostely - sv.Petra a sv. Jakuba - se o duchovní potřeby staralo několik klášterů: benediktinský v Komárově, premonstrátský v Zábrdovicích, kláštery žebravých řádů - dominikánů a minoritů, heburský, johanitská komenda a cisterciačky na Starém Brně, jejichž klášter založila královna Eliška Rejčka. Hrad Špilberk byl koncem 13. století přestavěn do gotické podoby. Město bylo ve 14. stol. sídlem moravských markrabat a prožívalo svůj rozkvět. Tehdy bylo ve městě asi 1000 domů a 11 000 obyvatel. Díky právu výročních trhů vzrůstal mezinárodní obchod, který si vynutil důkladnou znalost právních předpisů, a tak r.1355 sestavil radniční písař Jan Knihu výroků brněnských konšelů, která se stala právním vzorem mnoha měst. V čele města stál rychtář a městská rada dvanácti konšelů. Od poloviny 14. stol. bylo Brno sídlem moravských zemských sněmů, které se scházely střídavě v Brně a v Olomouci. Tyto orgány zemské samosprávy řešily otázky politické, soudní a finanční a vedly zápisy do zemských desek.
Za husitských válek zůstalo město věrné králi Zikmundovi a husité je dvakrát marně obléhali v r.1428 a 1430. Probíhala zde i první diplomatická jednání, která vyústila v basilejská kompaktáta. Roku 1454 král Ladislav Pohrobek vypověděl Židy z města a ti se soustředili kolem dnešní ul. Křenové. Za krále Jiřího z Poděbrad se Brno přidalo k jeho protivníku Matyáši Korvínovi, uznávanému na Moravě za českého krále. Za obou občanských válek v 15. stol. stagnoval počet domů i obyvatel a obchod upadal.
V pol. 16. stol. se Brno začalo přiklánět k protestantismu, jehož stoupenci získali převahu v městské radě. Rekatolizační úsilí přivedlo do města nové katolické řády, z nichž zejména jezuité a kapucíni získali velký vliv. Počet obyvatel v předbělohorské době byl zhruba na stejné úrovni, jako před 200 lety. Město se r. 1619 přidalo ke stavovskému povstání, za což bylo potrestáno. Roku 1643 a zvláště r. 1645 se jako jediné město na Moravě ubránilo dlouhému obléhání švédských vojsk a tím umožnilo rakouské říši zformování nové armády a zastavení švédského tlaku. Při obraně se vyznamenali vojenský velitel Radouit de Souches a rektor jezuitů P. Martin Středa. Město bylo za své zásluhy odměněno novými privilegii včetně povýšení znaku. Během třicetileté války se Brno stalo jediným hlavním městem Moravy a od roku 1641 byly v Brně trvale uloženy Zemské desky pro Moravu. Po třicetileté válce se stalo město nedobytnou barokní pevností. Roku 1742 je marně dobývali Prusové. Postavení Brna podtrhlo i založení biskupství v r. 1777.
V 18. stol. dochází k rozvoji průmyslu a obchodu, který pokračuje i ve století následujícím. V Brně se soustřeďuje textilní a strojírenský průmysl, rychle jsou zaváděny nejnovější technologie a roku 1839 přijíždí do Brna první vlak. S rozvojem průmyslu rostou předměstí a město ztrácí charakter pevnosti stejně jako Špilberk, ze kterého se stalo vyhlášené vězení. Vedle kriminálních zločinců sem byli zavírání i političtí odpůrci rakouské říše. Postupně se bourají hradby, které jsou po vzoru Vídně nahrazovány budovami a zelenými plochami, tvořícími nový městský okruh. Roku 1850 je k městu připojeno 32 okolních obcí, takže počet obyvatel dosáhl 46 tis. Je zavedeno plynové osvětlení (r.1847), pouliční dráha (r.1869), vznikají gymnázia, reálky i vysoké školy (německá technika r.1873, česká r. 1899). Na přelomu 19.a 20.stol. vrcholí ve městě národnostní rozpory mezi německým a českým obyvatelstvem. Převaha Němců v městské samosprávě končí až roku 1919.
Za první republiky bylo Brno druhým městem po Praze - jak svou velikostí (r.1921: 210 tis. obyv., r. 1937: 300 tis.), tak i významem - bylo hlavním městem země Moravskoslezské. V té době byla založena Masarykova universita (r.1919) a výstavou soudobé kultury je otevřeno brněnské výstaviště (r.1928). Město bylo nejen střediskem průmyslu a obchodu, ale i školství a kultury. Ze známých osobností zde působili zejména Leoš Janáček, Viktor Kaplan, Jiří Mahen a Bohuslav Fuchs.
Druhá světová válka způsobila Brnu značné škody. Za nacistické okupace zahynulo v na popravišti v Kounicových kolejích mnoho českých občanů. Důsledkem toho byl odsun německého obyvatelstva z Brna v r. 1945. Následující období komunistické vlády přineslo městu hospodářskou i politickou stagnaci, jejíž důsledky se dodnes těžce překonávají.
Město je členěno do níže uvedených městských části:
Brno Bohunice, Brno Bosonohy, Brno Bystrc, Brno Černovice, Brno Chrlice, Brno Ivanovice, Brno Jehnice, Brno jih (skládá se z obcí Brno Komárov, Brno Dolní Heršpice, Brno Horní Heršpice, Brno Přízřenice), Brno Jundrov, Brno Kníničky, Brno Kohoutovice, Brno Komín, Brno Královo Pole, Brno Líšeň, Brno Maloměřice a Brno Obřany, Brno Medlánky, Brno Nový Lískovec, Brno Ořešín, Brno Řečkovice a Brno Mokrá Hora, Brno sever (skládá se z obcí Brno Husovice, Brno Soběšice, Brno Černá Pole /větší část/, Brno Lesná, Brno Zábrdovice /menší část/), Brno Slatina, Brno Starý Lískovec, Brno střed, Brno Tuřany (skládá se z obcí Brno Tuřany, Brno Brněnské Ivanovice, Brno Holásky), Brno Útěchov, Brno Vinohrady, Brno Žabovřesky, Brno Žebětín, Brno Židenice.
K obcím, které s Brnen těsně sousedí a jezdí do nich dokonce pravidelné linky městské hromadné dopravy patří například Šlapanice.
zdroj: www.brno.cz